Edgar je poslední jednoaktovou divadelní hrou známého českého filozofa počátku 20. století, Ladislava Klímy. Českou premiéru roku 1999 v Severomoravském divadle v Šumperku režíroval přední odborník na klímovskou poetiku – Konrád Popel. Nyní byl tento režisér oslněn novou výzvou převést tento výjimečný kus na mobilní jeviště Divadla Plyšového Medvídka. „Mobilním jevištěm“ plyšoví medvídci rozumí jakýkoli divadelní či zdánlivě nedivadelní prostor, exteriér či interiér, půdu či sklep atd. Plně funkčním a variabilní výprava předního zlínského scénografa Jaroslava Čermáka o třech navzájem do sebe zapadajících kufrech může být umístěna opravdu v libovolném prostředí.
Je čtvrtého dubna a do půlnoci zbývá už jen hodina. V podivně zařízeném a ponurém pokoji sedí na pohovce Edgar a jeho přítelkyně Viktorie vedle něho. Edgar má strach a zažívá duševní muka, před lety za podivuhodných okolností zemřel jeho děd Benedikt. Vždy ve výroční den jeho smrti jsou slyšet z pokoje, kde zemřel, šouravé šustivé kroky v pantoflích… Je děd stále ještě naživu? Žije jako vampýr, nebo všechno, co se kolem Edgara děje, má sloužit pouze k tomu, aby jej oni dostali do blázince? Ale kdo jsou ti ONI ?!? Hodiny odbíjí půlnoc a vše teprve začíná…
Několik měsíců před svou smrtí, v lednu 1928, napsal Ladislav Klíma o své poslední hře: "Tato jednoaktovka, majíc hlavním thematem metafysický vztah mezi snem a bděním, je jistě mezi jednoaktovkami unikem. Toto zde je naprosto jen náčrtek, při němž mimo hlavní děj, může být změněno vše. Jsou v něm mnohá opomenutí, rozpory atd. Ale bylo nemožno, aby při thematu tak těžkém pouhá improvizace, za nepříznivých tělesných dispozic nebyla značně nedokonalá. Tímto slibnější je celá věc, tím významnější může se stát, až bude propracována."
Loutky tří hlavních hrdinů: Edgara, jeho milenky Viktorie a děda Benedikta, navrhla a zrealizovala pražská výtvarnice Edita Kurková.
Tento „filozoficko-hororový“ příběh bilancuje, tak jako ostatně vše u tohoto autora, na pomezí snu a reality. Edgar, který s největší pravděpodobností zapříčinil smrt svého dědečka Benedikta v den výročí jeho smrti očekává, zjeví-li se opět přízrak v jeho bytě. Čekání mu zkracují společné chvilky s milenkou Viktorií, která, jak se v dalším snovém obraze ukáže, může být i milenka děda Benedikta.
Podaří se nakonec zhrzenému, žárlivému a zmatenému Edgarovi najít cestu z labyrintu spletence snového a reálného světa?
Toto jedinečné literární dílo má velkou šanci s lehkou Klímovsko-Popelovskou nadsázkou a černým humorem oslovit nejen středoškolskou a vysokoškolskou mládež, ale i návštěvníky hospůdek, pivnic, klubů i kulturních zařízení.
Text: Ladislav Klíma
Režie: Konrád Popel
Scéna: Jaroslav Čermák
Loutky: Edita Kůrková
Hudba: Martin Peřina
Hrají: Pavel Petr Procházka a Marina Ra